Stručná informace o bulharštině
Bulharština je jihoslovanský jazyk. K psaní používá cyrilici. Nejblíže má k makedonštině a podle mínění některých bulharských a řeckých lingvistů je makedonština pouze nářečím bulharštiny; jde každopádně o velmi kontroverzní politické téma.
Jméno Bulhaři původně označovalo národ ze střední Asie, jehož jazyk neměl nic společného se slovanskými jazyky. Bulhaři se v 7. století usadili na Balkáně a byli asimilováni místním slovanským obyvatelstvem; dali mu však své jméno a zanechali stopy jak ve slovní zásobě slovanské bulharštiny, tak v její gramatice.
Rozšíření
Kromě Bulharska se bulharsky mluví v sousedních a dalších zemích, kam v minulosti Bulhaři emigrovali: Kanada, Řecko, Maďarsko, Izrael, Makedonie, Moldavsko, Rumunsko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA. Celkový počet mluvčích se odhaduje na 9 miliónů, z toho 8 miliónů ve vlastním Bulharsku, kde tvoří 85% populace.
Historie
Bulharština má ze všech slovanských jazyků nejdéle psanou formu. Rozlišujeme starobulharštinu (9. až 11. století), střední bulharštinu (12. až 15. století) a moderní bulharštinu (od 16. století). Dnešní pravopis se ustálil v 19. století.
Abeceda a výslovnost
První bulharské prameny jsou psány hlaholicí, ale už ve starobulharském období byla tato abeceda nahrazena cyrilicí, později modernizovanou. Od v Česku známější ruské cyrilice (azbuky) se liší následovně:
- Е se nečte [je], ale [e], neměkčí předchozí souhlásku.
- Ё ([jo]) chybí, někdy se píše ьо.
- И neměkčí předchozí souhlásku – ди, ти, ни se čte [dy], [ty], [ny].
- Э (ruské [e]) chybí.
- Щ se nečte [šč], ale [št].
- Ъ označuje samohlásku [ə], do latinky se přepisuje jako Ă. Tento znak je nazýván „Goljam“ a po úpravě písemné formy jazyka se objevuje na začátku slova zcela výjimečně. Často jím bývá nahrazena libovolná samohláska, která se vyslovuje nezněle. Obvyklé je použití pro přepis cizích slov/jmen např. Carol – Kъpoл.
- Ы (jery, [y]) chybí.
