Stručná informace o ukrajinštinu
Ukrajinština je východoslovanský jazyk, příbuzný ruštině a běloruštině. Od obou se nicméně v mnoha rysech liší, navíc byla silně ovlivněna polštinou.
Rozšíření
Ukrajinština je úředním jazykem druhého největšího evropského státu Ukrajiny. Ve východní části jejího území si ovšem konkuruje s ruštinou, ukrajinsky se tam mluví hlavně na venkově. V západní části ukrajinština převažuje zcela jednoznačně.
Nářečí
Nářečí přecházejí plynule do polštiny a běloruštiny. Za nářečí ukrajinštiny bývá často pokládána také rusínština, podle jiných je to však samostatný jazyk.
Historie
Od 10. století se na ukrajinském území (Kyjevská Rus) spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ukrajinština pronikala do církevních textů od 16. století, o století později už lze hovořit o spisovném jazyku. V 19. století se rozvíjela ukrajinská literatura, čerpající z lidové slovesnosti.
Abeceda a výslovnost
Ukrajinština se píše cyrilicí.
- V písmu se využívá též apostrof (‘), který má obdobnou funkci jako tvrdý znak v ruštině.
- Původní slovanské G se změnilo na H, stejně jako v češtině. K označení skutečného G (vyskytuje se pouze v cizích slovech) slouží nové písmeno Ґ – např. ґрунт = grunt. Jde to tak daleko, že se na Ukrajině váží na hramy, případně cestovatel, který jede na Ukrajinu, vyplňuje imihracijnu kartku.
- Velmi často se používá I tam kde jiné slovanské jazyky mají Ě, O nebo E, a to i v jednoslabičných slovech (bis = běs, pid = pod, lid = led).
- Na začátek slov, která by v češtině začínala samohláskou O, se předsouvá V (jako v hovorové češtině): він = on.
- Na rozdíl od ruštiny a běloruštiny se nepřízvučné O nemění na A.
